Peter začal zvonit v roce 2018.
Jak ses dostal ke zvonění?
I když mě zvony a zvonění vždy vnitřně přitahovali, cestu k nim jsme si našel zcela náhodou pomocí jiného z mých koníčku – geocachingu, při odlovu Zvonické multiny. Následně jsem začal chodit pravidelněji, až mě jednou zvonička Anet vyzvala, že když už chodím pořád na zvonění, jestli se taky nechci chytit lana.
Proč vlastně zvoníš, co na tom máš rád?
Je to pro mě krásný koníček. Beru zvonění jako poctu v pokračování historické, kulturní tradice. Zastavení se v běžném životním shonu. Je pro mě ctí, být pokračovatelem v této tradici a mít možnost zblízka obdivovat um a fortel dávných, ale i novodobých mistrů zvonařů, být tak blízko zvonu při jeho bití, vnímat jeho akustický tlak, vibrace, procházející celým tělem, být tím, který dá sílu srdci zvonu pro jeho první ale i poslední úder. U takového zvonu, jako je Petr a Pavel, vážícímu víc jak 3 tuny vám vibrace prochází každou molekulou vašeho těla! A samozřejmě, parta podobně zapálených lidí, kteří berou stejně jako já zvonění za svou poctu.
Nejsilnější zážitek se zvony, díky zvonům?
Myslím, že každé zvonění je pro mě neobyčejným zážitkem, rozhodně se pro mě nestali zážitky spojené se zvony a zvoněním rutinou a tak je pro mě zážitkem každé zvonění v každé zvonici, na každý zvon. Osobně si velice vážím pocty, které se nám dostalo, kdy jsme měli jako zvonická parta čest poprvé zazvonit na nádherné, právě instalované zvony ve Městě Touškov.
Povolání?
Pracuji v Regionálním muzeu Mělník jako technik. Pro mě práce snů, pro svou rozmanitost, tvořivost a geniem loci prostředí ve kterém pracuji.
Koníčky?
Samozřejmě zvonění. Ale snažím se obecně hodně a různorodě sportovat, od běhu, kola, paddleboardu, jump rope, přes turistiku, sjezdové lyže, běžky, po akrojógu. Rád cestuji, poznávám nová místa, snažím se pořád sebevzdělávat a zkoušet nové věci a možnosti. Mnoho času se snažím věnovat svým nejbližším, které mám dost daleko, takže trávím mnoho času na cestách.
