Město Touškov červen 2022

Abychom Vás uvedli do situace, rozdělili jsme text o zvonech v Touškově do dvou částí. V první jsme popsali události ze září 2021. A v části druhé popíšeme akci z června 2022.

Část druhá

Dne  11. 6. 2022 jsme byli pozváni na slavnostní svěcení, zavěšení a především rozeznění nových zvonů do Města Touškov. Celou podařenou akci pořádal spolek Touškov s mnoha významnými osobami, pro nás především okouzlující dámou, zvonařkou Leticií Dytrychovou, která odlila dva nové zvony, které se v tento den zavěsily na místní kostel sv. Jana Křtitele.

Celý den probíhal podle plánu a organizace pořadatelů spolku Města Touškov byla do posledního momentu dne skvěle rozplánována.

První zahajovací zvonění proběhlo pod naší taktovkou v brzkých poledních  hodinách na dva původní zvony (Nejsvětější Spasitel z roku 1601 o hmotnost 3300kg, Jan Křtitel z roku 1665 o hmotnosti 360kg), které odstartovalo průvod občanů a ozdobených zvonů na koňském povoze po Městě Touškov, my jsme měli mezi tím možnost získat zkušenost s těmito staršími zvony a slyšet jejich tóny. V této malé zvonici, kde byl velmi stísněný prostor si určit naše bezpečné pozice a naši výměnu v průběhu zvonění.

Druhé zvonění následovalo po příchodu průvodu a tím byla zahájena venkovní mše pro svěcení nových zvonů (Panna Marie z roku 2022 hmotnosti 130 kg a svatý Benedikt z roku 2021 o hmotnosti 870 kg). Po požehnání proběhlo slavnostní poklepání na nové zvony církevními hodnostáři, zástupci spolku Náš Touškov a paní Leticií Dytrychovou. Poté následovalo vytažení zvonů pomocí jeřábu do zvonice kostela sv. Jana Křtitele. Během samotné montáže zvonů jsme neměli na věž přístup, proto jsme se vydali do Plzně na průzkum nejvyšší kostelní věže v České republice a místních zvonů.

V 18 hodin proběhlo poslední a nejvýznamnější zvonění z celého dne, které pro nás všechny bylo velkou výzvou a poctou. Každý zvon si užil svého sóla díky ručnímu zvonění. Začali jsme od nejmenšího po největší. Následně jsme opět rozezněli zvony od nejmenšího a postupně k němu přidávali další zvony podle velikosti. Doufáme, že to nebylo první a zároveň poslední ruční zvonění na tyto zvony. Na všechny zvony je přidělán lineární pohon, i tak věříme, že se najde parta nadšenců s pevnými pažemi a srdcem na pravém místě, kteří budou na zvony ručně zvonit. Hlavně pro ony dva historické by to bylo přívětivější. Pro některé z nás bylo velkou raritou zvonění v několika patrech a tudíž pro některé z nás zvonění ,,na slepo“ jen podle našeho citu a sluchu. Zvonění všech zvonů bylo okouzlující a zároveň omračující díky množství zvonů v tak malém prostoru a v tolika úrovních. Vše se podařilo tak jak má a všichni jsme si tento dem moc užili.

Pro všechny z nás to byl nezapomenutelný zážitek na celý život umocněn rozhovorem a seznámením s  okouzlující Leticií Dytrychovou, kterou považujeme za špičku ve zvonařství v České republice, nejen kvůli kvalitě její práce, ale především pro její milou osobnost.

Městu Touškov a hlavně členům spolku děkujeme za pozvání a budeme se těšit na další spolupráci.

Text sepsali Monika a Ondra

Příjezd naší skupiny

Obrázek 1 z 81

FOTO: Martin K.

Město Touškov září 2021

Abychom Vás uvedli do situace, rozdělíme text o zvonech v Touškově do dvou částí. V první popíšeme události ze září 2021. A v části druhé popíšeme akci z června 2022.

Část první

Vše začalo zprávou na facebooku. Ozval se nám Petr, že nás již nějakou dobu sleduje na facebooku a rád by se s námi spojil, neb potřebuje pomoc s tamními zvony. Slovo dalo slovo a proběhl telefonát, ze kterého jsme se dozvěděli, že spolek Náš Touškov dělá sbírku na nový zvon. Zvon dorazí za velké slávy 28. září 2021 do Touškova a nás by rádi požádali, abychom zazvonili na jejich dva historické zvony, které ve věži mají. Taková nabídka se neodmítá. Dohodli jsme se na všem potřebném.

28. září roku 2021 jsme vyrazili do Touškova. Vše se sešlo tak, že do Touškova jsme jeli čtyři. Hlavní zvoník Jirka se zlomenou klíční kostí, jako hlavní podpora, oba Martinové a Peter. Poznali jsme Petra osobně, je to velký srdcař. A celý spolek je plný skvělých lidí. Petr nás seznámil s jeho představou, celým plánem. Vše měl skvěle připravené. Zašli jsme se podívat na místní historické zvony v kostele sv. Jana Křtitele. Zvony jsou nádherné, ovšem nezvoní se na ně standardně ručně. Nejsvětější Spasitel z roku 1601 o hmotnost 3300kg, Jan Křtitel z roku 1665 o hmotnosti 360kg. Jan Křtitel měl na sobě lineární pohon, Nejsvětější spasitel táhla, ale nesouměrně zavěšená. Navíc v celé zvonici je velmi málo místa. Zvony jsme si ani nemohli vyzkoušet, neboť vše bylo domluveno na signál, jakmile se rozezní zvony, přijíždí nový zvon do města. Jediným telefonátem nám zvoníkům a naším ručním zvoněním nahoře na věži se spouštělo vše okolo kostela. Čili zvony musely být zticha až do telefonátu.

Toto je pro nás vždy velký stres – zvonit na první dobrou, když zvon neznáte, je velmi náročné. Máme za sebou už hodně zvonění na různé zvony. Už po prvních cca 3 až 5 úderech (maximálně 10) většinou zkušenější ví, jak se ke zvonu chovat, aby zvon zněl, jak má. Jestli si ho podsekávat, přibržďovat, houpat víc, míň, aby zvon zněl a bouchal na obě strany zvonu stejně. Zvonit takzvaně naostro není zcela ideální, nevíme, co zvon udělá. Zde se ještě přidalo to, že na jeden zvon se muselo zvonit o patro níž, čili zvoník na zvon neviděl. To je pak pro zvoníka velmi složité, nevyzkoušet si zvon a rovnou poslepu zvonit. Udělali jsme malou technickou kontrolu, zda srdce bouchají, kam mají, zda jsou zvony správně dotažené. Zkusili jsme si alespoň trochu zvony rozhýbat, abychom věděli, jak se chovají srdce.

Nastal čas… Petr odjel do vedlejší vesnice, kde měli zvon uschovaný. Jirka nás nechal svému osudu na věži, že si nás poslechne zespodu a pak nám povypráví, jak to vypadlo dole. Rozezněl se mobil, na druhé straně Petr, že již vidí věž kostela, jsou před Touškovem a můžeme začít. Začali jsme zvonit a všichni tři jsme se potýkali s problémy. Martin dole o patro níž nic neviděl, jen odhadoval, jak se zvon hýbe. Zvon se rozjel hezky, ale v rukách cítil, že se houpe až moc a nezní, jak by měl. Zvon byl na nových ložiscích, tak se mu do pohybu opravdu chtělo. Kluci u největšího zvonu se trápili, neboť ráhno s provazy nebylo stejně dlouhé na obě strany. Každý z nich měl jinou páku na zvon, málo místa. Martin musel hodně „posílat“ zvon, aby srdce bouchlo na druhé straně a Peter musel zvon ještě přibržďovat, aby srdce dolétlo a bouchlo do zvonu. Vše se nakonec ustálilo a zvonili jsme. Nic netušíc, co vše se odehrává dole. To nám pak povyprávěl nadšený Jiří.

Přijela kolona vedená místními dobrovolnými hasiči a rozsvícenými majáky. Zvon umístěný na autě s rovnou plochou a rukou. Trubači hradní stráže hráli famfáry. Byla to prý nádhera, úžasný zážitek. Auto pak svou rukou zvon zvedlo a odneslo ho až na práh kostela. To už jsme měli další signál, abychom zvonili. Zvon byl umístěn na ozdobený vozík. Čestná stráž tvořená dobrovolnými hasiči pak zvon odvezla do kostela. Proběhlo malé focení, všech důležitých osob. My jsme akorát slezli dolů z věže. Na konec jsme se u zvonu nechali vyfotit i my. Zvon je nádherný. Následovalo přivítání nového zvonu místním panem farářem a dalšími důležitými osobami. Slovo dostal i Petr a ten nás svou řečí ohromil.

Píši tento text až v červnu roku 2022 po druhé části a stále mi z některých momentů nabíhá husí kůže. Byl to nádherný zážitek, který nás hodně povzbudil a posunul nás zase trochu blíž k založení našeho spolku.

Něco z našich fotek:

Kostel sv. Jana Křtitele v Touškově

Obrázek 1 z 15

Pokračování další spolupráce můžete naleznout zde: v druhé části.