Ondřej Švec

Ondra začal zvonit v roce 2003.

Jak ses dostal ke zvonění?

Jak jsem se vlastně dostal ke zvonění. Za tento krásný koníček vděčím mému bratrovi Martinovi (teď zástupce hlavního zvoníka). V době první návštěvy začínal zvonit a mě tento koníček a prostředí okamžitě okouzlilo! I když mě v mých začátcích brzdil strach z výšek, vytrval jsem a pokračuji až dodnes. A strach z výšek je ten tam.

Proč vlastně zvoníš, co na tom máš rád?

Zvoním z mnoha důvodů, jeden z hlavních je asi pokora ke zvonům jako takovým. Je neuvěřitelné, co tento hudební nástroj zažil, přežil a možná ještě zažije. Nádhera řemesla zvonařských mistrů, kteří museli dokázat ulít zvon na první pokus a za podmínek nepředstavitelných pro naši generaci. Dále mě u tohoto koníčku či řemesla určitě drží i parta lidí, která se vzájemně doplňuje, každý je prostě originál a každý přispívá svou troškou do mlýna, umí něco jiného a díky tomu na věžích, nad kterými držíme ochrannou ruku, vše funguje tak jak má. V neposlední řadě je to i pohled na některé návštěvníky, kteří jsou naprosto unešení a prožívají úplně nové pocity při prvním úderu srdce zvonu až po konečný dozvuk po zastavení. Někteří nevěří mohutnosti a všemu tomu pohybu, jiní brečí, další se zase bojí té masy energie. Prostě občas jen pozorovat, co se při zvonění děje, je obrodou na můj další týden.

Nejsilnější zážitek se zvony, díky zvonům?

Tak jak už jsem psal, na první zvonění se nezapomíná. A nejsilnější zážitek se jen těžko vybírá, je jich tolik a některé se mi podepsaly doslova do kůže. Asi každý Silvestr je velkým zážitkem a skupina mých nejlepších přátel ho se mnou prožila už opravdu mnohokrát. Ale asi největší zážitkem a zkušeností byl příchod Františka Demetera, kterého jsem jakožto zkušený zvoník vzal rád do učení. Je skvělé vidět, jak se snaží a zlepšuje své schopnosti navzdory seniorskému věku. Celá tato pro mě životní zkušenost je asi vrcholem mé zvonické kariery. Přenášet zkušenosti někomu tak sečtělému a snaživému byla výsada! Změna Františkova (zvonického) stavu zvoníka na emeritního zvoníka v kostele sv. Petra a Pavla, byl krásný doklad ocenění za ochranu zvonů a hlavně za příspěvek jeho samého v našem společenství Mělnických zvoníků.

Povolání?

Prodejce, ale primárně mechanik jízdních kol. Má práce je též mým koníčkem.

Koníčky?

Hlavním koníčkem je enduro cyklistika a další odvětví točící se kolem kol. Kolo doplňuji lezením po horách všeho druhu, surfingem, paddleboardem, snowboardem, během, lezením na umělých stěnách, plaváním. Žádnému sportu se nevyhýbám, ale čím více adrenalinu, tím lépe😊. Také moc rád cestuji a poznávám cizí kraje, zejména přírodní divy.   Moc rád čtu, poslouchám hudbu všeho druhu, rád kutím a vyrábím všemožné věcičky.

Předchozí zvoník – Roman