Martin Kořenář

Martin začal zvonit v roce 2010.

Jak ses dostal ke zvonění?

Dostal jsem se ke zvonění vlastně náhodou. Díky mému tátovi, který se ke zvonění dostal přes kamaráda, který už nějakou chvilku na zvonění chodil. Zvonit chodím od září roku 2010.

Vůbec moje první zvonění na zvon bylo na Radhošti v Beskydech v červenci roku 2010. Jedna paní tam právě v té kapličce zvonila poledne a nabídla mi, že si to mohu zkusit. V tu chvíli mne vůbec nenapadlo, že o pár měsíců později posílím řady Mělnických zvoníků.

Proč vlastně zvoníš, co na tom máš rád?

Jednou jsem o Dny evropského dědictví přišel na věž kostela sv. Petra a Pavla. Byl jsem přítomen zvonění. V tu dobu jsem ze zvonů a hlavně z jejich decibelů měl velký respekt. Nedovedl jsem si představit to, že budu stát u zvonícího zvonu. Přišel jsem se tehdy podívat na polední zvonění, kdy v ten den zní vždy všechny tři zvony. Věřte mi, že to byl neskutečný zážitek. Měl jsem v těle strach, ale zároveň velice pozitivní vibrace. Na zvonění jsem se toho dne přišel podívat ještě jednou. Obavy jsem už neměl. Další den byla neděle. V neděli se také na věži zvoní na všechny zvony, takže to už jsem byl na zvonění potřetí.

Začalo se mi to čím dál tím více líbit. Za týden v neděli mi už zvoníci půjčili na chvilku provaz při zvonění. Jak s oblibou říkám: „Provazu jsem se už nepustil“. Zvoním tedy aktivně od září roku 2010.

Nejsilnější zážitek se zvony, díky zvonům?

Asi nejsilnějším zážitkem při zvonění byla taková menší nehoda, která se mi stala 6.7.2014.

Pamatuji si to na den přesně.

Datum 6.7. je datum, kdy byl upálen mistr Jan Hus. Právě v tento den v roce 2014 byla neděle. Každou neděli ráno zvoníme na zvony v evangelickém kostele. Jeden ze zvonů se právě jmenuje mistr Jan Hus. Při zvonění se mi omylem podařilo utrhnout provaz. Byl to zvláštní pocit…

Povolání?

Od roku 2017 pracuji v jednom z mělnických domovu pro seniory.

Koníčky?

Rád chodím po horách, jezdím na kole, přespávám ve volné přírodě. Turistiku mám natolik rád, že jsem minulé léto došel z Mělníka až do Krkonoš. Dále je v plánu jít poutní cestu z Blaníku na Říp.

Ještě něco dalšího?

Na zvonění bohužel nemohu docházet zcela pravidelně každou neděli kvůli práci nebo dalším koníčkům. Když mám v práci volno a je nějaké zvonění, tak se snažím přijít. Takže pokud se přijdete v neděli podívat na zvonění, tak je přibližně 65% šance, že se potkáme. 😉

Předchozí zvoník – Mirek

Další zvoník – Anet